Co bylo tak úžasné na show Cesara Millana živě v Praze!

Show Cesara Millana byl pro mne neskutečným zážitkem.

Před začátkem jsem tam seděla celá dojatá a nasávala atmosféru plnícího se hlediště. Měla jsem dostatek času a tak jsem pozorovala, co to se mnou dělá a jak se Aréna postupně zaplňuje. Seděla jsem v O2 Aréně v Praze! To snad ani není možné, říkala jsem si.

Připadala jsem si, jako když má začít koncert Michaela Jacksona.

Tedy aspoň jsem si to tak představovala. Byla jsem fascinovaná, kolik lidí se na něj přijelo podívat a myslela jsem na to, jakou sílu může mít jeden člověk.

Když Cesar vstoupil na jeviště, dojetím mi vyhrkly slzy. Já tu vážně jsem!

To jsem vážně doletěla z Řecka, abych tu mohla dnes být? Až takovou sílu má myšlenka, jedno přání? Umíte si představit, kdyby člověk převedl všechny své myšlenky, sny a přání do akce, do realizací? Stačí jen jedno rozhodnutí, odhodlání. Občas i popostrčení přítelem. Verčo, děkuji! A já tam seděla a dívala se, s jakým nadhledem, inteligencí a humorem dokáže přednést to podstatné a důležité před tolika lidmi a ještě k tomu v cizí zemi.

Reakce lidí byly skvělé, atmosféra nad očekávání. Byla jsem v údivu, že to celé ustojí zcela sám. Kdyby tam nebyl překladatel, byl by vážně úplně sám.

Jeho show mě nenechala ani na chvíli polevit z nadšení, které mě celou dobu provázelo. Hltala jsem každičký nový okamžik. Nudit jsem se za celé ty tři hodiny nestihla!

I přesto, že jsem si ze začátku nedokázala představit, jak to překladatel celé zvládne přeložit a zda to nebude pro mne otravné a zbytečně dlouhé, stal se zázrak a dokonce samotné překládání mělo svůj úžasný efekt obohacený vtipnými momenty, při kterých jsem se prostě musela nahlas smát. Byla jsem vděčná za to, že rozumím oběma jazykům a že si show mohu do poslední částečky tak skvělé energie užít.

Moc se mi líbily pohádkově zpracované psí příběhy, které vždy prezentovaly důležitou myšlenku, kterou nám chtěl Cesar sdělit. Pohádky byly vtipné a poučné.  Jeho plný hlas se nesl sebe–vědomě celou arénou a rezonoval s mojí duší.

Když se pak na pódiu objevil první dobrovolník s pejskem, v hledišti zašumělo. Bavilo mě vnímat reakce lidí a sama i já neodolala a musela prostě reagovat. Buď roztomilým áááá nebo smíchem a pobavením nebo dokonce totálním tichem a napětím.

Bylo opravdu dojemné, když jsme pak před očima viděli úžasně klidnou práci Cesara a celý průběh změny psa i psovoda. Tomu se prostě muselo zatleskat. Bylo to napínavé i dojemné.

Pes to většinou pochopil ihned. U páníčka to trvalo mnohem déle.

Byl to pro mne velmi zajímavý a zásadní moment. Naplno jsem si uvědomila, jak moc lidé potřebují souvislostem rozumět.

Nyní jsem se na celý průběh převýchovy mohla podívat z pohledu diváka a ne z pohledu učitele. Měla jsem radost, že vnímám souvislosti a že rozumím, jak Cesar přemýšlí.

Mít možnost vidět celou tu proměnu z dálky a mít čas všímat si jiných detailů.

Třeba kde Cesar stojí, když přichází nový člověk se psem a jakým způsobem se se psy a lidmi seznamuje. Jakým způsobem informace předává a jak si doopravdy dá záležet na tom, aby tomu člověk rozuměl a vyzkoušel si to na vlastní kůži.

Vím, že to tak dělá, ale bylo krásné vidět, že si opravdu dal záležet na tom, aby si to každý pejskař zpracoval po svém, prožil a pochopil. Netlačila na ně, prostě je dříve nepustil, dokud si to neprožili.

Asi jsem se celou dobu usmívala. Hřálo mě u srdce, protože jsem si uvědomovala, že vidím dar, který Cesar lidem předává a že minimálně jednoho člověka už dávno přesvědčil. Mě.

Nejen v mysli, ale i v praxi.

A tak jsem se celou dobu asi neustále usmívala. Bylo mi krásně, protože jsem prostě věděla, že to je reálné, že to je možné a že to funguje! Že jeho metoda je tak silná, že si to mnoho lidí zatím ani neuvědomuje i přesto, že to na vlastní oči viděli.

Své odpovědi člověk musí nalézat u sebe a to je ten kouzelný klíč v komunikaci mezi psem a člověkem, který od Cesara předávám dál. Zároveň vysvětluje, jak se psem komunikovat. Pro mnoho lidí tato metoda může být velmi těžká. Když ale vyčistíte svoji duši, svědomí a mysl, stane se zázrak. Pes totiž dokáže ihned reagovat na změnu ve vašem myšlení, protože se učí v přítomnosti.

www.cesarsway.com

A proto má každý pes šanci na převýchovu.

Už hned od začátku, když jsem Cesara viděla poprvé v Nat Geo (televizním pořadu kanálu National Geographic), mě fascinovalo, jak s lidmi dokáže nádherně komunikovat. Už tehdy se mnou jeho způsob hluboce rezonoval, i když jsem o převýchově zatím málo věděla. Přála jsem si, aby tomu lidé opravdu rozuměli a věděli, proč musí dělat to či ono. Aby pochopili, kde dělají chyby. A Cesar mi byl a je jedinečným vzorem. Cítila jsem ohromnou vděčnost za to, že to vím a že jeho umění mohu předávat zase dál. I když už svým stylem, přesto mě Cesar v mé cestě kynologií velmi ovlivnil.

Když to celé skončilo, byla jsem opravdu šťastná, že jsem na jeho první show v Čechách mohla být.

Stála jsem tam a tleskala a tleskala bych tam i déle, kdyby najednou Cesar neseskočil z pódia k fanouškům. Pak už za mě pracovaly nohy a ruce a bleskurychle mě přesouvaly směrem k pódiu. Byla jsem daleko, ale to jim nevadilo. Čím více jsem se k pódiu přibližovala, tím více mi srdce bušilo nervozitou.

Moje vize byla silnější než hustota davu a já najednou zjistila, jak se jím prodírám až skoro dopředu. Přes hlavy nebylo skoro nic vidět, ale byla jsem tak blízko! Připadala jsem si, jako když mi je znovu šestnáct a jsem někde na koncertě. 🙂 (Spíše na Michaelovi 🙂

Cesara jsem najednou viděla asi tak metr přede mnou. Jen mezi námi byly ještě další dvě řady jiných hlav 😀 Dav byl ale tak šílený, že se skoro nedalo hýbat a já měla ruce svázaný věcmi, které jsem sotva udržela v rukách, abych je neztratila.

Vnímala jsem, že se s Cesarem přímo přede mnou někdo fotí a dokonce si vybavuji, že jsem v záběru, ale vůbec mi to v tu chvíli nedocházelo. (Kdybyste mě někdo na své fotce poznal, tak mi ji prosím pošlete, uděláte mi tím ohromnou radost.:)

No, a pak se najednou Cesar napřímil a rozběhl se přímo na druhý konec davu pryč od nás a v ten samý moment slyším píseň Michaela Jacksona! Musela jsem se smát, protože dav šílel a já si vážně připadala jak na nějakém koncertě.

No jo, ale jak Cesara vidím v nedohlednu, tedy nevidím a vnímám, že moje příležitost právě vypršela, přijde mi ta celá honba za ním absurdní. Proč se za ním tak honím? Stejně by mi to nestačilo.

Chtěla jsem se mu podívat do očí a poděkovat mu. Obejmout ho a předat mu aspoň kousek toho, co on předává nám. A tak se uvolním a  už si jen užívám davovou atmosféru a někde hluboko vím, že se s ním jednou potkám tváří v tvář.

Tehdy, až dozraje ten pravý čas.

Ještě naposledy se pokouším zachytit jeho pohled, abych mu mohla na dálku poděkovat, ale marně. Cesar rozešle poslední lásku svým fanouškům a nenávratně odbíhá do zákulisí.

Jeho show byla geniální a ještě stále doznívá to, co se tam odehrálo a co jsem prožila.

Cesare, ze srdce Ti děkuji za vše, co lidem předáváš a kolik naděje dokážeš lidem i beznadějným psům znovu dát.

Pavla Polymnia Chocholoušová

Chci si ho přečíst 🙂

Vžijte se na chvíli do role psa
a zjistěte, jak si páníčka bezpečně
omotat kolem svých tlapek.

Zasmějte se s e-knihou