Aneb:
„Co dělat, když pes po vašem zavolání nereaguje a nebo se rozběhne na opačnou stranu.“
Článek je 4. dílem a posledním ze série na téma:
V této části se dozvíte, co dělat, když pes na zavolání nereaguje a nebo rovnou odběhne.
Pokud jste tu poprvé, přečtěte si prosím nejdříve 1. díl , 2. díl. a 3. díl.
A také se na konci dozvíte Dínovi skvělé útěky z naší terasy a jak jsem to řešila já.
Myslím, že na tuto část čeká mnoho lidí, kteří by se rádi dozvěděli, zda je vůbec možné něčemu takovému zabránit.
Také mi je jasné, že i přesto, že budete dělat vše, co vám v předchozích článcích píšu, tak se vám stane, že psa zavoláte a pes nic. Nereaguje. A co teď?!
Pak je nutné vědět, co dělat.
Je to ale přesně to, co mě samotnou úplně nejvíce vytáčelo. Nevěděla jsem, co mám dělat, když Dína zavolám a on na mě nereagoval a nebo stihl označit ještě několik dalších keřů, než se odhodlal přijít ke mně.
Často se stalo, že ke mě dokonce přišel, aby mi řekl, že odchází. Byl veselej, vrtěl ocasem a já z toho měla radost. No jo, ale on přišel pro svolení odejít a když viděl, jak jsem ráda, tak prostě šel. Přeskočil terasu a byl ten tam!
Na ulici, když jsem na něj třeba zavolala, aby se vrátil, tak se zastavil, zase na mě hodil ten svůj veselý kukuč, já ho pochválila a on ještě veseleji odběhl! To jsem byla v koncích.
Tím, že jsem ho pochválila, ale už mu nedala znovu povel, aby šel ke mě, tak on nabyl dojmu, že má svolení odběhnout za kámošema. Nenapadlo mě, že ho chválím za to, co má v úmyslu udělat. To jsem tehdy vzdávala úplně, protože jsem měla za to, že se nemohu rozčílit nebo mu dát nějak na jevo to, aby ke mě doopravdy došel a že to myslím vážně.
Bála jsem se, aby se ke mě pak chtěl znovu vrátit.
A pak už ani nevím, co se stalo, ale rozhodla jsem se následovat to, co jsem vám v minulých článcích a dílech popsala.
Rozhodla jsem se neplýtvat náboji a docílit toho, že každý vydaný povel bude mít následek. A to znamenalo i v případě, když Díno nezareaguje a nebo se rozběhne na opačnou stranu. Holt jsem zjistila, jak moc na svém přivolání trvám. Ano, musela jsem za ním nějakou dobu běhat, aby pochopil, že to myslím vážně.
Teď jsem ve fázi, že pilujeme rychlejší reakce a dávám si pozor, aby nestihl označkovat, před tím, než se vydá ke mně. A zase je to na mně, abych ho pohlídala. Chápete ? Prostě je to celé o našem vedení. O naší bdělosti a včasných reakcích. Mít 100% přivolání rozhodně není zadarmo! Vyžaduje to pořádnou disciplínu ze strany páníčka.
Je nutné umět včas zareagovat, než třeba zvedne nohu, aby značkoval.
Není to teď o psu, ale o tom, na co se zaměříte. Pomůže vám, když se zaměříte vždy na jednu činnost a tu opravíte. Snažte se hledat správné chvíle, kdy to můžete včas podchytit a od určité chvíle na tom trvejte.
Postupně už se tolik nenaběháte a budete pilovat jeho rychlejší reakce. Když prostě nezareaguje, tak ho ihned opravíte a budete naléhat, aby přišel. Za správné chování psa chválíte, povzbuzujete. Super, šikovný, výborně.
Nelze očekávat, že se vše změní najednou. Přivolání se skládá z několika fází a v každé té fázi pes a nebo vy sami můžete udělat chybu. Je to o každodenní sebe disciplíně. A nebojte, nic se opravdu nestane, když se vám to prostě jednou nepovede. Ale mějte na mysli, že jakmile se to jednou nepovede, mělo by to být pak aspoň 10x dobře.
Když potřebujete od všeho pohov, tak psa radši vůbec ten den nevolejte a nebo nepouštějte z vodítka. Úspěšnost přivolání je opravdu jen na vás. Zkuste dosáhnout těch 100 %. Aspoň jeden den. Zkuste to.
Chcete ještě pomoci? Dínovi tlapky vám pomohou
Tady jsou:
A to pomocí vašeho hlasu a řečí svého těla.
Vše ostatní ihned opravte.
Změny tlaku opakujte s větší intenzitou, abyste tam nebyli do večera. Opravit byste ho měli maximálně jednou nebo dvakrát. Musí vědět, že nemá moc další šance.
Pokud za vámi už jde, odcházíte od něj tak, abyste si byli jistí, že vás následuje. Takže ne úplně zády. Povzbuzujete ho, aby vás následoval. A nebo prostě couvejte a lákejte ho pomocí rukou k sobě. Jen ať za vámi nějakou chvíli jde. Ať se hezky učí, co to znamená za vámi přijít. A to i když jste od něj kousek. Až potom se zastavte a dokončete přivolání třeba se sednutím v pozdější fázi.
To už víte, co máte dělat. Stačí ihned opravit, když nereaguje. Buď hlasem a nebo vykročením k němu. Zkuste ho nějak nečekaně vyrušit. Když vaše korekce nefunguje, zkuste to tlesknutím, dupnutím. Udělejte něco, co ho přinutí, aby se na vás podíval.
Pes už je tak daleko, že na něj nedosáhnete. Proto je nutné dostat se nejdříve na takovou vzdálenost, aby vás pes lépe vnímal.Prostě si trochu popojděte. Až se to naučí, budete ho moci volat už ze vzdáleností, které jsou třeba i mimo vaše zorné pole, ale pes přiběhne. Tohle se vyplatí hlavně v lese, kde na psa ne vždy vidíte! Ovšem, dokud nebudete mít přivolání, psa v lese prostě na volno nepouštějte, ale trénujte, co to dá!
Je jasný, že si pes šel po svým a kašle na vás. Když to tak necháte, naučí se, že je to takhle v pořádku. Pokud s jeho zdrháním nic neuděláte, budou se mu jeho odchody vyplácet a zdrhat bude, proto musíte jít a dokončit vaše přivolání. Ale jak, že? Nechcete se s ním honit. A nechcete, aby vám stále utíkal, že?
Nejlépe to uděláte tak, když k němu půjdete obloukem. Je to jeden z konejšivých signálů. Pes příchod obloukem nevnímá jako hrozbu. Když chcete psa chytit, stáčejte se k němu bokem a nedívejte se na něj přímo.
Využijte keřů, zdi, nebo jděte úplně tak, aby vás neviděl a pak se objevte na jeho dosah a z jiné strany a nebo zezadu ho překvapte svou opravou za to, že neposlechl. Můžete měnit také směr podle toho, jak se třeba on natáčí, když nedává pozor a vítá se s jiným psem.
Vyhrknete „Hej, co jsem říkala“ On se lekne, co tam děláte a vy získáte drahocenné vteřiny přeprogramovat jeho další reakci. Zadáte mu opět povel „Ke mně!“ a ihned se dáte svým tělem na ústup. Stočíte se stranou, budete couvat. Atd, viz výše.
Moment, kdy se rozhodne jít k vám, musíte označit pochvalou. „Ano, to je dobře.“ Už neřešíte, že k vám předtím nepřišel. Váš vztek a zlobu odhoďte. Pokud je to pro vás těžké, nabízím vám možnost se v těhle souvislostech vyznat.
Pak ze scény spolu odcházíte. Opodál psa připnete na vodítko a pochválíte ho za to, že jde s vámi.
Pokud pes úplně zmizí, zřejmě jste volali až moc pozdě, nechali jste ho jít až moc daleko od vás a jeho instinkty zvítězily.
V tuto chvíli můžete být rádi, že se k vám vrátil. Jinou možnost moc nemáte.
Pokud se na něj budete hněvat, tak to příště oslabí jeho chuť se vracet a může se stát, že to bude o to delší a s větší nedůvěrou.
Já jsem si s Dínem musela projít docela silným vývojem. Vyzkoušela jsem vše.
Mně Díno nezdrhal z procházek, ale z balkonu. Když potřeboval, prostě si odběhl a pak se s veselou vrátil, celý uřícený a radostný.
Je v podstatě jedno, jak zareagujete, když se k vám vrátí, protože vám i tak příště zase zdrhne.
A jak to máme teď s Dínem? Konečně mohu mít dveře na terasu otevřené a nemusím ho přivazovat. Vím, že nezdrhne. Jen si ještě hlídám situace, které jsou pro něj obzvláště lákavé, jako jsou mňoukající kočky přímo pod balkónem a štěkající banda pouličňáků, ke kterým by se jistě rád přidal.
Zatím se mi to daří podchytit a já se těším z jeho voleb zůstat doma s námi. Vždy mi spadne kámen ze srdce, když ho najdu, jak na své boudě leží a v klidu pozoruje okolí. Přitom by mohl skočit. V tom už je přece profík ????
Toto je mé dnešní poslání a zakončení této série článků na téma
Snad jsem objasnila věci, ve kterých jsou často zmatky.
Připoj se k nám na facebooku.
Krásný den
Naučte se rozumět psí řeči, která je klíčem k srdci vašeho psa - důvěře, lásce a respektu. Nahlédněte do online kurzu férové komunikace se psem - k části o Konejšivých signálech. Přístupy jsou Z-DAR-MA.
Momentálně je přístup ke psí řeči pozastaven. V případě dotazu mě prosím kontaktujte na email. Děkuji Pavla.