Co dokáže Skype konzultace – zkušenost Zorky Zámečníkové a její strach z velkých psů

Máte už dlouhodobě strach ze psů a máte pocit, že byste s tím chtěli něco udělat?

Přečtěte si článek, který o naší konzultaci s velikým nadšením napsala Zora Zámečníková ihned poté, co jsme domluvily. Doslova mi tím vyrazila dech. Zorka byla první, která prolomila moje doposud neprobádané schopnosti. Zrodil se tak nápad pomáhat lidem přes Skype.

Pokud si neumíte představit, jakým způsobem může taková Skype konzultace probíhat, čtete tím správným směrem. Autorka článku je Zora Zámečníková a na svých stránkác ho zveřejnila v říjnu 2015.

Je to tvoje vina. No a co?

>>Originál článku 23/10/2015<<

Přemýšlím o štěněti. Už několik let. 🙂 Zvažuji všechna pro a proti, protože pejska jsme v Čechách měli, ale i když byl skvěle vychovaný, krásně bystrý a spolupracující, tak pořád to byl závazek s péčí jako o malé dítě, které nikdy nevyroste. A tak si neustále dokola přemýšlím, zda se mi chce do takového závazku znovu jít, nebo ne. Zda vůbec na to mám i z dlouhodobého hlediska vhodné podmínky.

Druhou vážnou překážkou je jeden můj děsivý zážitek z doby, kdy mi mého pejska nečekaně na procházce napadl obrovský chlupatý vlčák a před mýma očima ho trhal na kusy. Ta hrůza se mi neustále přehrává před očima, kdykoliv si na mého pejska vzpomenu. A taky pocity viny, že jsem ho nezvládla ochránit. Od té doby mám strach z velkých psů. Tedy měla jsem…

Až do tohoto týdne, kdy mne z mého strachu nečekaně rázně vyléčila „psí koučka“. 🙂 Koučka, která léčí vztahy mezi člověkem a psem.

Jakkoli znám a používám nejrůznější techniky na odblokování nejrůznějších životních traumat, tak tento psí zážitek jsem pořád nějak nebyla schopna dostat ze sebe pryč. A uvědomovala jsem si, že mne to omezuje na další cestě i v případném novém vztahu s novým pejskem. Že kdykoliv vyjdu s ním na ulici, bude mne provázet strach z dalšího napadení.

Tento týden jsem se v jedné skupině na FB zúčastnila diskuse o ebooku o štěňatech, a tam se mnou dala řeč milá Češka žijící v Řecku. Pavla se jmenuje. Slovo dalo slovo a setkaly jsme se na skypu, abychom pořešily ten můj strach z velkých psů. Protože i poradci a koučové potřebují své poradce a kouče. 🙂 Někdy je těžké se dostat nad svůj problém a být neutrální tak, aby jste si mohli pomoci sami. Rozumem vše víte „správně“, ale emocionálně se problém nedaří zvládnout. Pořád se točíte v kruhu…

Když mne Pavla oslovila, nechápala jsem, jak mi může pomoci, představovala jsem si, že mi poradí něco kolem výběru štěněte, nebo tak něco. Jenže ona začala z opačného konce:

Ne od štěněte, ale ode mne. 🙂

Vysvětlila mi přesně, proč já musím být emocionálně v pořádku, abych si mohla vůbec štěně pořídit. Jak pes funguje a jak funguje vztah s ním. Jakkoli nejsem v chování psa nováček, některé informace pro mne byly nové a hodně mi pomohly v tom, jak budu schopna nového psa zvládnout hned od začátku. Že už to nebude pro mne sázka do loterie „vyjde nevyjde“. Ale jasně řízený proces.

Největší překvapení pro mne ale nastalo, když jsem se jí svěřila se svým zážitkem s vlčákem. Naordinovala mi „léčbu“, poradila mi, jak se svého strachu zbavit, a jak se zase spřátelit s velkými psy. To mne bavilo. 🙂 Seznamovat se s velkými psy a jejich majiteli rozhodně nuda nebude. 🙂

Nicméně jsem v povídání o tomto zážitku pokračovala a nemohla jsem se z něj dostat. A najednou Pavla řekla něco, co byste od kouče rozhodně nečekali. Takovou ráznost a (jako) obvinění. 🙂 Udělala to, co vnímala svou intuicí jako správné, i když to bylo velmi razantní. Najednou mne přerušila a rázně říká:

„JE to tvoje vina. No a co??? Co s tím můžeš ještě udělat? Nic! Už se to stalo, je to pryč.“ 

Ticho. Moje myšlenky se zastavily a já zkoumala dopad této překvapivé zprávy na moje nitro, co to se mnou dělá. Cítila jsem přesně, proč to říká, že to je jenom „lék“, nikoliv obvinění. A i když jsem věděla, že to tak úplně není pravda, tak jsem zkoumala, jak se cítím, když přijmu svou „vinu“, svou zodpovědnost za to, co se tehdy stalo. I když vím, že dneska bych v této situaci asi dopadla stejně, že tam příliš mnoho voleb nebylo. Ten šok z toho masakru byl tehdy obrovský a ochrnující.

Ale cítila jsem, že „někdo“ vedle mne mi radí: Přijmi to.

Řekla jsem tedy nahlas: „JE to moje vina.“ A vzala jsem to jako fakt, i když jsem věděla, že to není úplně pravda, že těch faktorů ve hře bylo příliš mnoho, ale cítila jsem, že to je jenom vnější vedení shůry v léčebném procesu. Jakýsi léčebný trik, jak obelstít moje vědomí a podvědomí – jsem to tak cítila. Nám se totiž oběma s Pavlou podařilo ve stejnou chvíli se napojit na vyšší vedení a jednat podle něj. Jakoby u každé z nás stal anděl a radil nám, co máme dělat.

Co se stalo pak, mne překvapilo. Po přijetí faktu, že ta situace se stala mojí vinou, kdy jsem s tím přestala bojovat, jsem pocítila obrovskou úlevu, jako když vám spadne balvan ze srdce. Paradoxně přijetím „viny“/zodpovědnosti za tuto situaci jsem se skutečného pocitu viny zbavila. Cítila jsem velkou radost. Rozloučily jsme se s tím, že já zahájím svou zvykací terapii na velké psy a budu sledovat, zda už jsem ready pro přijetí nového pejska.

A několik minut po skončení skypu jsem najednou cítila, že ten strach z velkých psů náhle zmizel sám od sebe! Prostě nebyl. Když jsem si celou tehdejší situaci znovu přehrála, už to se mnou nic nedělalo, nebyly za tím žádné emoce, žádné trauma prožitého masakru, ani výčitky svědomí.

Takovou moc má léčba, když se oba, terapeut i klient, spojí s vyššími úrovněmi léčení.

Když jsou otevření vědomí, že vedle nás existují bytosti a síly světla, které nám pomáhají v tom uzdravovacím procesu z ran, které jsme na své cestě životem utržili. A utržili jsme je všichni.

   A pro mne osobně se opět potvrdil známý model uzdravování:

• Postav se čelem ke svému problému,
• Přijmi za něj zodpovědnost, protože se ti stal z nějakého důvodu,
• Neschovávej se, neutíkej, netvař se děsně pozitivně a nad věcí (maska)
• A dovol Bohu/ Vesmíru/ bytostem Světla, aby ti pomohli s uzdravením.

Normálně to „dovoluju“ tak, že si neviditelnému světu nahlas o pomoc řeknu. Něco jako modlitba. „Dám řeč“ s neviditelným světem. A odpověď se v nějaké podobě vždy dostaví. V tomto případě se mi vesmír postaral o řešení problému sám, protože já jsem to přes horu jiných věcí nevnímala jako důležité k řešení. Asi to důležité bylo a díky vnímavé intuitivní „psí koučce“ se mi během chviličky vyřešil problém, který mne trápil cca 10 let.

Takže pokud i vy si řešíte nějaké své osobní bloky ve vztahu s pejskem, nebo máte problémy s chováním pejska, a nevíte, co s tím, tak rozhodně vám Pavlínku doporučuji! Kromě toho, že je vnímavá na vedení shůry, tak je i nesmírně milá a příjemná žena. 🙂 Setkání s moudrou duší. 🙂 Zde je její webová stránka, facebook a ebook ke stažení zdarma.

P.S.  A víte co? Ten příběh měl opět nečekané pokračování. Tato velmi milá a jemná žena mi nesmlouvavě 🙂 „naordinovala“ každodenní procházky jako trénink pro mého budoucího pejska, mapování terénu a parků v okolí, rozhovory s pejskaři. Abych ve chvíli, kdy živý pejsek ke mne dorazí, já byla nikoli vyjukaný nováček, ale sebe-vědomý chovatel a vůdce naší malé „domácí smečky“. 🙂  To je hezké, nemyslíte?

Zora Zámečníková CzechWells

—

Milá Zorko,

je to nyní 9 měsíců od našeho skypového hovoru. Dovol mi zeptat se na pár otázek, jak to je ve tvém životě s velkými psy nyní.

„Máš nyní strach z velkých psů? Změnilo se opravdu něco?“

To je od tebe dobrý trik si ověřit po takové době, jak to skutečně je. 🙂 Zamýšlím se, zamýšlím…

Už “neomdlívám” hrůzou, když potkám někde velkého psa, i když některá plemena stale úplně ráda nevidím. Ale došla jsem už do fáze, kdy si umím představit i fakt, že jsem majitelkou velkého psa.

„Pokud máš nějakou zajímavou zkušenost s velkými psy, můžeš se o ni s námi prosím podělit?“

Nemám. 🙂

„Máš ještě v plánu čivavu si pořizovat?“

Jasněže! Pořád se na toho malého parťáka moc těším. 🙂 Ale ceny čivav v Anglii jsou mnohem vyšší než v Čechách, takže jsem se spíše koukala po čivavě v Čechách, když jsem teď byla doma na dovolené.

„Doporučila bys konzultaci někomu jinému?“

Rozhodně!

„Byla bys ochotná za takovou službu zaplatit? Pomohla jsem ti?“

Pomohla jsi mi. Moje děsivé vzpomínky i pocity viny ustaly a kolem velkých psů už taky nechodím obloukem. 🙂 A určitě bych ti zaplatila jako každému kouči. Pomoct kamarádce během jednoho trénikového setkání je sice příjemný zázrak, ale pokud by můj problém byl k řešení na delší čas, tak i kamarádka by měla zaplatit za tvůj čas a profesionální poradenství.

—

„Potřebujete se zbavit strachu ze psů?“

OBJEDNEJTE SI SKYPE KONZULTACI

Zorka je neuvěřitelná žena, která pomáhá ostatním lidem. Ne v Čechách, ale v Anglii. Ve svých 47 letech se rozhodla a odjela žít do Anglie. Bez znalosti jazyka, zato s odhodláním začít nový život.

Prošla si tím nejhorším. Dlouhou cestou, která ji zocelila natolik, že může díky své píli, odhodlání a vytrvání své vědomosti předávat dál i v cizí zemi. Nyní s devítiletou zkušeností.

Pomáhá českým lidem, jak začít žít v Anglii, ale i Angličanům, jak začít žít v Česku.

Zora je česká učitelka a poradkyně žijící v Manchesteru, průvodce na cestě probuzení duše a transformace života v procesu Vzestupu naší planety na novou úroveň vědomí.

Také učí – v rámci „social entreprise“ – imigranty, jak se úspěšně integrovat do společnosti, jak postavit svůj život na nových, pevných základech. A učí společnost, jak lépe a smysluplně, bez předsudků a omezení využívat vzdělání, talenty a schopnosti imigrantů k rozvoji země.

Myslím, že momentálně dost aktuální téma.

Podívejte se na její rozsáhlou práci:

www.czechwells.com

Chci si ho přečíst 🙂

Vžijte se na chvíli do role psa
a zjistěte, jak si páníčka bezpečně
omotat kolem svých tlapek.

Zasmějte se s e-knihou