Proč by váš pes měl mít na obojku cedulku s telefonem!

„Jdu s Dínem ven! Za chvíli jsem zpět.“ Říkám a odcházím. Dcera má zřejmě horečku a chci se vrátit včas.

Naše večerní procházka je většinou rychlejší, kór teď přes zimu. Prostě udělat malé kolečko, vyvenčit, vyčůrat a zpět. Žádné delší zdržování.

Vyšlápnu si v mysli předem promyšlený mini okruh a v půli cesty u kostela potkávám novou tvář. Kouká na mě jakoby mě chtěl pozdravit. V dáli slyším nějaké hlasy a říkám si. Ha, nový hafan v okolí. Pes na mě kouká a říká:

„Kdo jsi?“ „Na to jsem se tě chtěla zeptat já!“ Odpovídám mu a volám ho k sobě. Je rád, že reaguji.

Koukám, jak má krásný elegantní obojek a visí na něm i cedulka se jménem a telefonem. Hladím ho a protože ho stále nikdo nevolá, chytám ho radši za obojek a připínám k vodítku. Jdu to prověřit.

Než vykročím směrem ke hlasům, které slyším z pozakřoví, skupina lidí odchází. A tak už jen pro potvrzení volám. „Není náhodou tenhle pes váš?“ Skupina mladých mě skoro neslyší. Někdo mi nakonec přeci jen moji doměnku potvrdí a pak už se dále věnují své zábavě a hlasy se vzdalují.

Je 22:30 večer a ulicemi zavládne totální klid. Se Silasem jsme zůstali sami. Cinká jen ten jeho řetízek. Díno s ním prohodil jen pár slov a dále se věnuje velmi důležitým věcem někde v trávě, na keřích, na zdi, no všude tam, kde se dají přečíst novinky z dnešního dne.

Silas je krásný pes, velmi vnímavý, jemný a dalo by se říct důvěřivý.

Na vodítku jde s trochou pobídky vcelku lehce. Využívám k tomu „vždy“ přichystané pamlsky k akci v kapse, které jsem si tentokrát nezapomněla! Jsem z toho sama překvapená a mám fakt radost, že je snad poprvé využívám v nouzi. Parádně se mi teď hodí. Nechtěla bych se až domů se Silasem přetahovat. Přeci jen se občas zdráhá. Takhle si mohu aspoň trochu získat jeho důvěru.

Před otevřením dveří si říkám, mám dceru v horečkách a zachraňuji psy!

Snažím se při vstupu odlehčit situaci a povídám: „Podívejte, co jsem venku našla.“ Ihned dodávám: „Neměla jsem telefon při ruce, tak ho vedu sem. Hned jim zavolám. Podívejte, jak je nádherný.“ Velikost Silase je tak trochu zaskočí.  Můj muž raději otáčí hlavu zpět k dceři, která neprojevuje žádné nadšení. Ihned si pomyslím, že ji musí být  opravdu zle, když vůbec nereaguje. Cítím se provinile. 🙁

Jdu pohladit dceru, znovu ji vysvětlím, co se stalo, dám ji pusu a jdu zachraňovat nalezence. Spoléhám se na ochranu tatínka, který z ní nespouští oči. Díno se mezitím stihl do Silase zamilovat. Je z něho úplně hotový. Obskakuje ho jako čerstvě opečenou klobásu. Silas se chová velmi klidně a nechává se Dínem svádět. Vše klidně zkoumá, očichává. Skoro jako když to u nás zná a jen u nás dlouho nebyl.

Během 20 minut si pro Silase majitelé přijíždí. Trochu se divili, že máme Silase doma a zajímalo je, zda něco nezpůsobil a já se zase divila, jak se můžou divit, když mají takového anděla. Asi nevědí, že je anděl. Mají ho na zahradě, odkud jim utíká. Skáče přes táákovýhle plot, ukazuje vysoký pán. Silasovy útěky pro ně asi nejsou novinkou.

Skoro mi ho je najednou líto, ale co mám dělat, jsem ráda že jsem mohla díky telefonu na cedulce někomu zavolat. Dnes večer si aspoň zaběhl minimálně 10 km. Tak ať jsou i jeho další výlety tak šťastné.

A co váš pes? Nosí cedulku se jménem a telefonem?

On totiž ČIP jen tak někdo neprověří, ale dobrých lidí je na Zemi spousta. Dejte jim aspoň šanci, aby vám mohli zavolat. Chce to také dobrý obojek s přezkou, která se sama jen tak neodepne. Obojek s cedulkou a telefonem vám můžou vašeho dobrodruha vrátit rychle zpět.

Buďte na sebe opatrní.

Pavla a Díno

Chci si ho přečíst 🙂

Vžijte se na chvíli do role psa
a zjistěte, jak si páníčka bezpečně
omotat kolem svých tlapek.

Zasmějte se s e-knihou