Proč se váš pes chová někdy jako zvíře!

Chtěla bych poukázat na drsné reakce pouličních psů a potažmo třeba i na toho vašeho doma.

Váš pes doma má všeho dost a nemá takovou potřebu si své prostory hájit. Nebo ano? Možná vám tento článek a videa pomůžou pochopit pár dalších souvislostí.

Pouliční psi nemají vedle sebe pána, svého majitele, který by je vedl . Oni se rozhodují sami za sebe. Jednají na základě přirozených instinktů. Podle hierarchie společně tvoří smečku, ve které je jeden vůdce a každý má svoji roli, určité postavení.

No a když si smečka (pes) začne žít svým životem ve světě lidí, může to způsobovat střet kultur.  Proto existují případy, kdy se psi vymknou lidem z kontroly (nebo taky naopak). Ať už jsou pouliční nebo žijí s lidmi. Pes je prostě zvíře a je nutné respektovat jeho potřeby, jeho charakter a najít takovou cestu komunikace, kdy se oba dva světy propojí v jeden, ve kterém obě strany spolupracují, respektují jeden druhého.

Psi žijí ve světě lidí. Není to naopak! Tohle je nutné si uvědomit. Proto to musí být psi, kteří se musí lidem přizpůsobit a více méně je na lidech, jak tato integrace probíhá. Psi by bez pomoci  lidí ve světě lidí nepřežili a díky nim umírají…

„Skrze psy můžeme lépe pochopit náš vnitřní svět a my jim na oplátku ten svět tady můžeme udělat hezčí.“

Poslechněte si příběh 1.:

Tenhle nádherný pes jednou ležel u našeho vchodu. Jakoby čekal, až se vrátím z práce. Přesně takhle tam ležel a tak jsem ihned vyndala telefon, abych si tenhle moment zachytila. Nevěděla jsem, jestli se mě bude bát a jestli ihned nezmizí, jakmile se přiblížím. Ale nezmizel! Byl to mazel největší. A protože vždycky vyrážím pak ven s Dínem, přidal se k nám na procházku.

Držel se mě jak klíště. Byl prostě tak bezprostředně kamarádský a kontaktní…až jsem z toho měla ouzko na srdci. Taková krásná psí duše a na ulici. Začala jsem mít obavy, kudy mám vlastně jít, aby ho nezmerčil některý z místních psů.

Není lehké za něj místo vybojovat, když je psů více. Útočí pak z různých stran a je fakt těžké takového psa ochránit, když utíká pryč od vás nebo když s sebou mám dceru.

Setkání s Gufem

Na videu je místní pouliční pes – Guf, který tu už je tak 5 let. Je velmi opatrný k lidem a bohužel tenhle pes útočí na ženy ze zadu a kouše je do zadku. Je docela ještě zázrak, že ho odsud neodvezli pryč. Vlastně odvezli asi na půl roku a pak ho vrátili do jiné oblasti. On si ale našel cestu zpátky a zase se tu usídlil. Nicméně právě tenhle pes pokousal už několik lidí, včetně dětí!

Je velmi nedůvěřivý a nenechá na sebe šáhnout. Mě dovolí ho drbat na břiše, ale jakmile mám nějaké jiné úmysly, ihned bere zpátečku a jde pryč. Mé dcery se několik let bál a ona zase byla smutná, že se jí bojí. Pomohla jsem ji vysvětlit, co má dělat, aby si získala jeho důvěru a teď už si ho může i pohladit. I tak je to ale prostě pes, který by na ulici neměl být!

Můžete si také všimnout, že ten nový černo-bílý si mi sedá na nohy. Vyhledává u mě podporu. Tohle jsem od nového psa zažila poprvé.

Chtěla jsem se na procházce dalším psům vyhnout, ale nepodařilo se mi to. Jak uvidíte na dalším videu, toto jsou dost časté reakce na nové pouliční psy. Okamžitý útok a vyhoštění. Nechala jsem se zmást velmi přátelským přivítáním Fívose! (hnědého psa) Měla jsem dojem, že když mě tak vítá už z dálky, proběhne setkání v pořádku.  Zpětně jsem pak musela projít rekapitulací a hodně jsem přemýšlela, co jsem měla udělat jinak a proč se to stalo, abych to lépe pochopila a příště zkusila jinou taktiku.

Podívejte se nyní na dramatické video s dobrým koncem… (může být více hlasité)

Setkání s Fívosem a Nerem

Myslela jsem si, že když Fívos vrtí takhle ocasem už z dálky, ví už o tomhle novém psu a že to bude přátelské setkání. Brzy jsem ale pochopila, že o novém psu ještě nevěděl a že vlastně reagoval na mě vizuálně a podle hlasu, protože mě spolu s tím černým vždycky takhle radostně vítají a běží mi naproti. Doufala jsem, že si mě tentokrát nevšimnou, často někde u baráku spí, a že s tím novým psem bez problému projdu. Ale nestalo se tak.

Byl to ráz na ráz, ale naštěstí  pes neodběhl daleko a já je mohla včas odehnat.

Fascinovalo mě, jakou důvěru mi prokazoval tenhle nový černo-bílý pes!

Znovu jsem si uvědomila, jak je důležité, aby si pes spojil osoby, další psy a předměty s konkrétním pachem. Proto je tak důležité dovolit jim, aby si k sobě pořádně čichli a seznámili se. Podle jejich reakcí pak můžete pochopit, jak si psi sedli a příště jim v komunikaci můžete pomoci.

Taky je na tom skvělé vidět, že i psi se můžou zmýlit, dokud si nepřičichnou. Proto se občas mýlí a myslí si, že vidí svého pána. Když si ale pak čuchnou, už vědí, že to není on. Takže teď už víte proč.

Bůh ví, kde je mu teď konec, zůstala mi jen vzpomínka a tenhle příběh.

A protože mám zdokumentovanou ještě jednu příhodu, budu ji s vámi sdílet, i když je možné, že pro vás bude příliš drsná.

Příběh 2.

Byli jsme s mojí dcerou a Dínem na delší procházce a na cestě se k nám přidal jeden pouliční pes. Takový odrostlý hravý mladý pes. Byl fakt kouzelný a šel s námi velký kus cesty. Jenže já už věděla, že když přijdeme do naší Olympijské vesnice, tak tam ho prostě ostatní psi vyženou. Dceru jsem na to průběžně chystala, protože jsem tušila, že to nebude nic příjemného.

Je to fakt těžký tohleto. Kdybych mohla, postarám se o tyhle nalezené duše, aby byly v bezpečí, ale nemohu. Zatím. Co nyní mohu je to, že skrze tyhle příběhy s vámi sdílím souvislosti, které vidím a které si myslím, že vám pomohou v pochopení komunikace s tím vaším psem. Věřím, že sdílením psích souvislostí pomáhám páníčkům pochopit psí duši a právě pouliční psi v této cestě hrají důležitou roli, protože nás vracejí zpátky ke kořenům přirozeného psího chování.

Blížíme se k překročení plotu do Olympijské vesnice. Vidíte na druhé straně naježené psy? Kdyby chtěli, mohli toho našeho řešit, ale vzdali to. Navíc je odvolával pán, se kterým se běžně vydávají na obchůzků. Také si můžete všimnout, že tam s nima je Díno, který je šel pozdravit.

Krutá realita střetnutí  s místními psy. O to horší, když je pak se mnou dcera. Je to dramatické, srdcervoucí, ale je to něco, co tu je a nedá se tomu vyhnout! Neděje se to často, ale tohle je realit a psího světa. A proto tyto záběry sdílím, protože si myslím, že je důležité vědět a připomínat si, že psi reagují podle jejich přirozených vzorců a je na nás je naučit socializovat tak, aby to pro všechny bylo bezpečné.

Chování vašeho psa má vždy logiku. Pes nedělá nic naschvál.

„Je to pes, zvíře a reaguje na základě svých instinktů.“

Bude dělat vždy jen to, co považuje za to nejlepší sám pro sebe a svojí smečku.  Je jen na vás, jaký vztah si se svým psem vybudujete. Jak moc si získáte jeho důvěru.

Skrze psy můžeme lépe pochopit náš vnitřní svět a skrze nás se oni můžou lépe vyznat ve světě lidí. Pusťte se do studování Psích souvislostí a pochopte tak lépe sami sebe, svého psa a naučte se s ním komunikovat férově a s citem.