Čtyři „ideální“ procházky 4 typů páníčků

Myslím, že tento článek skoro ani úvod nepotřebuje. Velmi rychle pochopíte, do které skupiny zhruba patříte a třeba se ve vás zažehne touha to mít jinak.

     1. Typ – procházka běžce

Natažené vodítko na jehož konci běží páníček – dost často cupitá ve směru tažení a nemá čas na další jiné věci. Snaží se dohnat krok se svým psím miláčkem a teď rozhodně není čas na nic jiného. A navíc má spoustu práce se sledováním okolí, jestli se náhodou v okruhu dosahu neobjeví nebezpečné zvíře a to především jiný PES!

Z nějakého nepochopitelného důvodu se tito běžci docela často vyhýbají dalšímu setkání s jiným psem. Většinou je to spíše rozčiluje a vyvádí z rovnováhy. Může se pak stát, že v momentě zahlédnutí vetřelce se role obrátí a běžec nečekaně svou pozici otočí a stává se z něho tahoun. Za sebou se snaží vší silou tahat vzpírající se zvíře, které je opačného názoru.

Pokud toto nefunguje, pes začne štěkat. V případě největšího ohrožení se pes dostává do náruče a někdy je možné sledovat i velmi zajímavý tanec se psem. Můžou pak štěkat oba současně.

Tady bych si dovolila malou poznámku, že nezáleží na velikosti tažného psa. Zaručeně v téhle disciplíně vedou například a především psi malých plemen jako třeba jezevčíci, teriéři, špiclové, čivavy, jorkšíři či malí pudlové. Je až neuvěřitelné, kolik je takový malý psík schopen utáhnout.

U větších plemen se pak scénář mění ve zběsilé zápasení. Dost často převážně hlučné.

2. Typ – dělej si co chceš

Pak je tu velmi zajímavý druh procházky, kdy je pes v podstatě vypuštěn bez páníčka. Dělej si co chceš. Pes vyběhne, dělá si co chce a pak se za nějakou dobu páníček se psem shledají a v klidu spolu odejdou domů.

Pes zřejmě udělal svou potřebu, kde se mu zachtělo, očichal naprosto, co chtěl, vyděsil také pár kolemjdoucích, či ohrozil „procházku běžce“. Páníček se v klidu mohl věnovat svým meditacím, či jiným programům v telefonu nebo řešením důležitých záležitostí se svým sousedem. O svém psu přeci ví, že nikomu nic neudělá a svým chováním nikoho neohrožuje.

3. Typ – jdu se projít sám!

Pak je tu další velmi zajímavý styl procházky a to. Jdu se projít sám! To se stává u psů svéhlavých a nebo u psů s dosti vyhraněným názorem na věc. Zoufalý páníček se ze začátku svého psa snaží odchytit a zabránit tak možnému zranění či ublížení na zdraví. Snaží se maximálně zabezpečit možnost útěku…marně. Po nějaké době to páníček vzdává a jen se modlí v neomylný instinkt a inteligenci svého psa vrátit se ve zdraví domů.

Pokud je páníček odhodlán, nevzdává to a jednou za čas přijde se ztíženými podmínkami proti zdrhnutí. Většinou bezvýsledně. Pes se tak stává přeborníkem v útěku a expertem na překonání různých překážek. Tím svého páníčka samozřejmě fascinuje, což moc nepomáhá k vyřešení daného problému.

Někdy se tedy stane, že na procházku jde páníček sám!

4. Typ – vzájemná procházka

Mezi mé oblíbené procházky, patří procházka vzájemná! Pes jde rád se svým páníčkem na procházku a je mu jedno jestli je na vodítku a nebo na volno. Ví, že je na procházce se svým páníčkem zaručeně vždy co dělat a že se vyplácí si ho hlídat a nevzdalovat se moc daleko. Ví, že i když je třeba chvíli na vodítku, znamená to, že si pak bude moci běhat kde chce, když přijde správný čas. Páníček svému psu naprosto důvěřuje a dalo by se říci, že vodítko v podstatě skoro nepotřebuje. A když jo, tak je to tak samozřejmé, jako obojek na krku psa!

To by bylo něco o různých typech procházek. Já procházky chápu jako nutnou součást pořízení si psa, ale zároveň si uvědomuji, že právě to slovo „nutnost“ potřebuji pro sebe modifikovat tak, aby se pro mě procházka stala i radostí a motivací.

Přála bych si, aby s pořízením psa chápali lidé „příležitost“ udělat něco aktivně pro své zdraví a s tím si i psa pořizovali. Aby chápali, že procházky by neměli být jen k vyvenčení a zabráněním psa nemočit nám do bytu, ale aby věděli, že díky zužitkování energie předejdou nechtěnému kousání a ničení věcí domu.

Dostatečným pohybem můžou předejít nahromaděné energie, která pak lehce vede k agresi, excesivnímu štěkání, či zdravotním a psychickým problémům psa vedle zoufalého páníčka ????

Každý pes je zvíře pracovní a pokud pro něj zrovna nemáme třeba „práci“ hon na divokou zvěř, na kterou byl původně vyšlechtěn, tak mu můžeme dát novou roli – a to být nám společníkem k lepšímu zdraví a vědomě s ním chodit na procházku. Využívat procházku k upevňování vzájemného vztahu, připomínáním určitých hranic a pravidel, které by pes jako společník měl dodržovat. Procházka se tak stává aktivní a pracovní a vejde se tam i čas na hraní a nic nedělání!

Ranní a večerní procházka s vaším psem patří k důležitému každodennímu rituálu!

Užijte si tu vaši „ideální“ procházku s vaším psem!

JAKO DÁREK K VÁNOCŮM 2020 VÁM POSÍLÁM SVOJÍ PRVOTINU PRÁVĚ O PROCHÁZCE.